Není pochyb o tom, že my lidé bohužel nedokážeme vidÄ›t za tmy, jako například koÄky. Je to dáno tím, že máme oÄi uzpůsobeny k vidÄ›ní barev tak, jak je vnímáme, a k prostorovému vidÄ›ní. Å elmy, jejichž oÄi fungují nejlépe za Å¡era Äi za noci, je mají uzpůsobeny k vnímání pohybu. I to je důvod, proÄ si pes vÅ¡imne zajíce, který padesát metrů od nÄ›j zastříhá uchem, ale toho, který se bez pohybu krÄí kousek od nÄ›j, pÅ™ehlédne.

PůvodnÄ› jsme pÅ™iÅ¡li z Afriky, kde byly hodiny sluneÄního svitu a tmy zhruba stejnÄ› dlouhé. AvÅ¡ak s tím, jak jsme se rozÅ¡iÅ™ovali dále na sever a jih od rovníku (tedy pÅ™edevším na sever), zaÄalo být svÄ›tla pÅ™edevším v zimním období nedostatek, o teple nemluvÄ›.

Pokud jsme tedy nechtěli náš den zkrátit a k tomu zmrznout, potřebovali jsme umělý zdroj světla a tepla. Tím se stal oheň, a zůstal jím po dlouhou dobu. Nejprve v podobě otevřeného ohniště, později krbu. V přenosné formě pak nejprve jako pochodeň, později svíce.

OvÅ¡em aÄkoliv nám oheň sloužil dobÅ™e, pÅ™esto tu bylo nÄ›kolik problémů. Tím prvním bylo nebezpeÄí vzniku požáru, zvláštÄ› pokud Å¡lo o otevÅ™ený druh. Zde staÄila trocha neopatrnosti, a například oharek vylétnuvší ven, který dopadl například na záclony, a neÅ¡tÄ›stí bylo na svÄ›tÄ›.

Dále tu byl fakt, že jej bylo nutné stále živit. Bez paliva zkrátka dlouho nevydržel. Do krbu bylo nutné přikládat dříví, vosk ve svíci roztál, knot se spálil a bylo potřeba ji vyměnit. To samozřejmě znamenalo, že především za zimních nocí musel někdo i během noci vstát a jít přiložit, aby nevyhasl.

To vÅ¡e se zmÄ›nilo s vynálezem žárovky lightpark.cz. Ta byla mnohem bezpeÄnÄ›jší a tak snadná na použití, že ji mohly bez obav používat i dÄ›ti. A aÄkoliv oheň byl a je i nadále používám například pro vaÅ™ení, poÄet požárů se po masovém rozšíření žárovek drasticky snížil. A slouží nám v nezmÄ›nÄ›né podobÄ› až dodnes.